Brightburn

Brightburn (2019) bere premisu, kterou popkultura obvykle chápe jako nadějnou, a ostře ji převrací do záměrně temné polohy. Dítě je nalezeno po podivném příchodu, vychovávané s láskou a maloměstskou trpělivostí — dokud znepokojivé náznaky nenapoví, že „dar“, který v sobě nosí, není určen k tomu, aby někoho zachraňoval. Háček filmu funguje, protože působí jako zkažená pohádka: stejné symboly osudu, jen s hrůzou pevně vpletenou do jejich významu.

Režisér David Yarovesky sází na nejlepší zbraň hororu — nevyhnutelnost. Raný domácí klid tu není proto, aby vás uklidnil; je tu proto, aby každá prasklina zněla hlasitěji. Jak se chlapcovy schopnosti začnou projevovat, příběh stále dokola klade mrazivou otázku: když někdo může udělat cokoli, co mu zabrání udělat to nejhorší?

Elizabeth Banks a David Denman ukotvují film v rodičovském strachu spíš než v superhrdinské podívané. Láska jejich postav se stává přítěží, klapkami na očích, které oddalují okamžik, kdy se ochrana mění v boj o přežití. Jackson A. Dunn hraje ústřední roli s kontrolovanou nehybností, díky níž eskalace působí méně jako záchvat a více jako přepnutí vypínače.

Prvek science fiction vyniká tím, jak málo toho film potřebuje vysvětlovat. „Proč“ chlapcova původu je méně důležité než „co teď“ znamená jeho přítomnost, a film tuto zdrženlivost využívá k udržení napětí pevně sevřeného. Výsledkem je úsporná, drsná směs hororu a sci-fi, která nahlíží na moc jako na tělesný horor — něco, co člověka mění, nejen to, co dokáže.

Pro diváky, kteří mají rádi žánrové mixy s nepříjemně ostrou hranou, je Brightburn připomínkou, že ti nejděsivější netvoři nemusí vždy přicházet ze stínů — mohou přicházet z očekávání. Pokud zkoumáte další hororové a science-fiction tituly, další články a trailery najdete na https://trailerix.com.