Anora

Ve filmu Anora (2024) se Sean Baker vrací k pouliční intimitě, kterou ovládá nejlépe, tentokrát ji však rámuje jako současný příběh o Popelce s popraskaným sklem na okrajích. Děj zasazený mezi brooklynský shon a gravitační přitažlivost oligarchického bohatství se nese v roztěkaném vzrušení románku, který působí až příliš dobře na to, aby se o něm pochybovalo — dokud se otázky stejně neobjeví.

Mikey Madison drží film výkonem, který je pohotový, vtipný a nekompromisně lidský; zachycuje mladou ženu, jež se naučila rychle číst situace a ještě rychleji se chránit. Když potká syna ruského oligarchy (Mark Eydelshteyn) a vztah se zrychlí do impulzivního manželství, film nechá ten nával působit opojně — a vzápětí prověří, jakou cenu to opojení má.

To, co začíná jako hravý, téměř rozjařený střet dvou světů, se utahuje ve chvíli, kdy se zpráva dostane zpět do Ruska a rodinný stroj se dá do pohybu. Hrozbou není jen společenská ostuda; je to moc použitá cíleně, namířená na přepsání vztahu na omyl, který lze vymazat. Baker nachází komiku v absurditě krizového řízení a kulturního střetu, ale nikdy nebere sázky na lehkou váhu.

Vedlejší role v podání Yury Borisova, Karrena Karaguliana, Vacheho Tovmasyana, Luny Sofíe Mirandy, Lindsey Normington a Daryi Ekamasové prohlubují dojem, že každá postava vyjednává o páce — penězích, loajalitě, imigraci, reputaci, přežití. Humor filmu často pramení z tempa a nedorozumění, zatímco drama přichází v tišších momentech, kdy se fantazie začne hroutit a skutečný život začne chtít účtenky.

Anora nakonec působí jako romance, která odmítá zůstat v jedné žánrové škatulce: sladká, ostrá, neklidná a živá ve svých rozporech touhy ve světě, kde může být třída sama o sobě hranicí k překročení. Další filmové editorialy a pokrytí trailerů najdete na https://trailerix.com.