Shrek

Shrek dorazil v roce 2001 jako bahnem postříkané probuzení z pohádkové dokonalosti. Tato animovaná komediální fantasy, režírovaná Andrewem Adamsonem, se klasickým pohádkám nejen pošklebně neklaní — s radostí je přerovnává, mění známé motivy v pointy a přitom si zachovává pocit úžasu, díky němuž žánr funguje.

V centru je Shrek, zlobr, který je se samotou naprosto spokojený — dokud se jeho bažina nestane nechtěným útočištěm pro průvod vyhnaných pohádkových bytostí. Následuje neochotná výprava, která ho vytlačí z komfortní zóny, ne kvůli slávě, ale kvůli prostému právu získat svůj domov zpět. Je to premisa, která připravuje půdu pro gagy, ale zároveň dává prostor příběhu o hranicích, sounáležitosti a ceně toho, když je člověk souzen na první pohled.

Mike Myers dává Shrekovi drsnou, ale hřejivou lidskost, díky níž působí jeho obrannost zaslouženě, zatímco Osel Eddieho Murphyho je čistý pohon — ukecaný, nebojácný a pod vším tím hlukem překvapivě vnímavý. Jejich dynamika „podivného páru“ žene cestu vpřed a vyvažuje grotesku s rostoucí důvěrou, která mění hašteření v opravdové kamarádství.

A pak je tu princezna Fiona, namluvená Cameron Diaz, která odmítá zůstat v úhledné škatulce, jakou od ní pohádka očekává. Záchranná mise — včetně draka chrlícího oheň — se stává méně o dobývání hradu a více o konfrontaci předsudků. Lord Farquaad Johna Lithgowa ukotvuje satiru padoušstvím, které je stejně malicherné jako teatrální, a díky tomu má filmové napichování „dokonalých“ království ještě ostřejší zuby.

Více než dvě desetiletí poté zůstává Shrek rodinným dobrodružstvím, které funguje na více úrovních: děti dostanou akci a bláznivost, dospělí zachytí kulturní narážky a chytré obraty. Ať už se k filmu vracíte, nebo ho objevujete poprvé, Trailerix na https://trailerix.com je šikovné místo, kde držet krok se světem filmů a znovu si připomenout, proč tahle zlobří cesta pořád rezonuje.