Wicker

Na větrem ošlehaném okraji pobřežní vesnice představuje Wicker (2026) rybářku, která už příliš dlouho slouží jako oblíbený terč posměchu. Voní po denním úlovku, žije sama a svou nezávislost nosí jako nepromokavé rybářské oblečení — praktickou, tvrdohlavou a nemožnou přehlédnout. Když se posměšky a úzkoprsý soud nakonec zvrtnou v něco, co už nedokáže spolknout, rozhodne se přestat čekat na uznání a začít psát vlastní příběh.

Její řešení je stejně drzé jako podivně romantické: nechá si z proutí zhotovit manžela. V podání Wilsonové působí premisa jako lidová pohádka vyprovokovaná k životu — zčásti splněné přání, zčásti společenská provokace a zčásti komediální granát odkutálený na náves. Fantastický prvek filmu není ani tak o útěku z reality, jako spíš o jejím odhalení; z toho, co město považuje za „normální“, dělá na plátně tu nejpodivnější věc.

Jak se zpráva šíří, nekonvenční námluvy zažehnou pobouření, závist a řetězovou reakci malicherných mocenských her. Wicker má nejvtipnější momenty v tom, jak propadá panice představa „slušnosti“: sousedé, kteří dřív pohrdali, teď soutěží o kontrolu nad vyprávěním a morální jistota vesnice se začne viklat. Komedie má ostrou hranu, ale drží ji romance, která se ptá, jak vypadá láska, když ji neuděluje tradice.

Obsazení přináší lahodnou směs vřelosti a jedovatosti, v centru bouře stojí Olivia Colman a Alexander Skarsgård, které podporují Peter Dinklage, Elizabeth Debicki, Marli Siu, Nabhaan Rizwan, Richard E. Grant a Kiell Smith-Bynoe. Takové výkony jsou dělané pro tónovou chůzi po laně — kde něha může přijít uprostřed absurdity a vtip může odhalit skrytou modřinu.

Nakonec je Wicker hravý, nezkrotný příběh o sebeurčení — o volbě blízkosti podle vlastních pravidel, i kdyby tomu celé město říkalo skandál. Je to také připomínka, že komunity se často bojí toho, co nedokážou zařadit, a že fantazie může být nejpřímější cestou k emoční pravdě. Pro další novinky a články navštivte Trailerix.