The Last Viking

The Last Viking (2025) zapichuje svou vlajku na známém území Anderse Thomase Jensena: tam, kde se suchý humor, náhlé násilí a bolavá něha mohou nadechnout ve stejném okamžiku. Film, vystavěný jako kriminální road story s dramatickou vahou, sleduje Ankera, když po čtrnácti letech vychází z vězení a snaží se znovu vstoupit do života, který se bez něj posunul dál. Svoboda by měla působit jako čistý štít — Jensen ji však nechává působit jako účet, který právě dospěl.

Jediný, kdo čeká, je Manfred, Ankerův bratr, jehož křehký psychický stav z něj dělá zároveň záchranné lano i zamčené dveře. Manfred je jediným strážcem chybějícího jmění z loupeže, jenže klíčový detail — kde bylo ukryto — se mu vytratil z dosahu. To, co začíná jako praktický plán získat peníze zpět, se mění v podivnou, intimní honičku pamětí: každá stopa je méně vodítkem než zkouškou toho, jak dobře se ti dva bratři doopravdy znají.

Mads Mikkelsen drží film pohromadě výkonem, který dokáže proměnit jediný pohled v přiznání, zatímco Nikolaj Lie Kaas vnáší do Manfredovy nepředvídatelnosti výbušnost i nečekané teplo. Kolem nich Jensenův ansámbl — Sofie Gråbøl, Søren Malling, Bodil Jørgensen, Lars Brygmann, Nicolas Bro a Kardo Razzazi — zaplňuje okraje postavami, které působí prožitě, ne „vymyšleně“, a každé setkání bratry nenápadně posouvá spíš k vyrovnání než k rozuzlení.

Z hlediska žánru je The Last Viking hbitou směsí komedie, krimi a dramatu, která odmítá zůstat v jediném pruhu. Humor nezjemňuje temnější momenty; naopak je zostřuje a odhaluje, jak lidé vtipkují, když jsou zahnaní do kouta, a jak může být absurdita mechanismem přežití. Kriminální premisa udržuje tempo, ale emocionálním motorem je neklidné pouto mezi sourozenci — láska vyjadřovaná frustrací, ochranou a dávno pohřbenou vinou.

V době, kdy se pátrání po ukrytých penězích utahuje, film už tiše posunul sázky. Kořist je důležitá, ale ne tolik jako to, co představuje: fantazii o tom, že lze vrátit čas, splatit bolest a koupit si druhou šanci. V Jensenových rukou se The Last Viking stává méně příběhem o tom, co je zakopané v zemi, a více o tom, co je zakopané ve dvou bratrech — a co je potřeba k tomu to vykopat, aniž by člověk přišel o to, co ještě zbylo.