Thor: Ragnarok

Thor: Ragnarok (2017) přichází do Marvel Cinematic Universe jako úder blesku: hlasitější, zářivější a mnohem vtipnější, než by kdo čekal od příběhu o konci světa. Film režírovaný Taikou Waititim přetváří Thorovu část franšízy v sebevědomé vesmírné dobrodružství, kde vtipy padají rychle, ale sázky stále působí skutečně.

Základ je jednoduchý a naléhavý: Thor uvízne daleko od domova, odříznutý od Asgardu, a je nucen k zoufalému sprintu zpět, aby zabránil naplnění katastrofického proroctví. Ten závod se mění v radostnou odbočku napříč nejpodivnějšími kouty galaxie, kde přežití závisí stejně na improvizaci a nepravděpodobných spojencích jako na hrubé síle.

Waititiho typický tón—vřelý, podivný a sebeuvědomělý—dává Ragnaroku jeho identitu. Humor nezdobí jen akci; znovu rámuje samotného Thora a umožňuje Chrisu Hemsworthovi opřít se do komediálního načasování, zatímco stále nese tíhu vůdcovství. Po jeho boku přináší Mark Ruffalo lehce vychýlenou parťáckou energii, která mění chaos v chemii.

A pak přichází hrozba: Hela v podání Cate Blanchett, nemilosrdná síla, která působí zároveň myticky i bezprostředně, a posouvá příběh za hranice pouhé podívané. Kolem ní obíhá přehlídka zlodějů scén—Tom Hiddleston, Idris Elba, Jeff Goldblum, Tessa Thompson a Karl Urban—z nichž každý přidává texturu filmu, který se zajímá o osobnost stejně jako o moc.

Jako akční sci-fi komedie Thor: Ragnarok funguje, protože se naplno hlásí ke kontrastu: oslnivé akční sekvence a upřímné emoce, absurdita a důsledky, konce i znovuzrození. Je to superhrdinský blockbuster, který zachází s apokalypsou jako s pointou—dokud vám náhle nepřipomene, co stojí za to zachránit.