Minions: The Rise of Gru

Minioni: Zrození Grua (2022) v režii Kylea Baldy nás zavádějí do retro laděného světa, kde je zlo aspirací, ne důsledkem. Mladý Gru (Steve Carell) ještě není tím géniem, jakého známe — je to odhodlaný fanoušek superpadouchů, přesvědčený, že správný plán mu zajistí místo u nejvíc cool a nejkrutějšího stolu ve městě. Terčem jeho obdivu je nechvalně proslulá Vicious 6, parta, jejíž pověst z nich dělá ultimátní odznak padoušství.

Gruův plán, jak se předvést, se zrovna neodvíjí s hladkou přesností. A o to jde. Film těží z propasti mezi ambicí a schopnostmi a nechává komedii rozkvést z těsných minutí, stupňujících se nedorozumění a z takové míry sebejistoty, jakou dokáže udržet jen dítě. Kolem něj Minioni — vedení nezaměnitelným hlasovým šílenstvím Pierra Coffina — fungují jako věrná podpůrná jednotka, která je stejně tak nápomocná jako nebezpečná.

Příběh udržuje v pohybu hravá směs dobrodružství a sci-fi udělátek, se scénami, které se opírají o špionážní frajeřinu a energii sobotních ranních pořadů. Cestou přidává hlasové obsazení další chuť: Taraji P. Henson dodává říz, Alan Arkin a Julie Andrews přinášejí zkušený šarm a výstupy Jean-Clauda Van Damma, Lucy Lawless a Michelle Yeoh dávají světu údernější, větší-než-životní nádech.

V jádru je to ale příběh o původu a identitě — o tom, koho si vybereš být, ještě než pochopíš, co to stojí. Film nikdy nezapomíná, že je komedií, ale také umí trefit upřímný moment, když Gruovo machrování povolí a vykoukne něco lidštějšího. Tahle rovnováha z něj dělá snadno sledovatelnou podívanou pro děti a překvapivě uspokojivý zážitek i pro dospělé, kteří mají rádi animaci postavenou na postavách.

Pro fanoušky série fungují Zrození Grua jako chybějící kapitola, která propojuje neochvějnou oddanost Minionů s nejranější verzí šéfa, kterého zbožňují. Pro nováčky je to samostatná, rozjařená jízda — jasná, svižná a dělaná pro publikum — kde největší otázkou není, zda se Gru stane nechvalně proslulým, ale kolik rozkošných malérů je k tomu potřeba.